Cantucciny

Včerejškem mi skončilo zápočtové a předtermínové běsnění. Na tuhle chvíli jsem se těšila dlooouho. Měla jsem v plánu po škole nakoupit posledních pár dárků a vrátit se zpět do našeho školního klubu na akci a pít a kouřit a pít. Ano já vím, jsem hrozná, ale zasloužila jsem si to. A ještě jsem si dala k večeři Magnum! Ojojoj! 

Původně jsem si myslela, že pojedu domů posledním večerním, ale dopadlo to, nečekaně, tak, že jsem s tvrdě pracujícím lidem jela prvním ranním. V 6 hodin doma, skvělé. Chystala jsem se spát do oběda. Ale! Moje tělo, kterému jsem poslední dobu nedovolila se pořádně vyspat a tak by bylo větším přídělem spánku rozhozeno, řeklo: "ne!" a po dvou hodinách už jsem byla fresh jak salát z McDonaldu. Takže jsem ještě v opilosti vylezla z postele, uvařila si ovesnou kaši a pustila se do pečení na Vánoce. Ještě pod vlivem, nutno podotknout. Úspěšnost - 50%.  

Cantucciny!! Protože chléb studentův je tvrdý a dá se namáčet do kávy případně do Amareta. 

Šlo mi to skvěle, až jsem se trošičku divila. Jenže to jsem něvěděla, co bude následovat. 

Florentýnky! Jeej, to je pohoda! Když jsou ty Vánoce, tak ať si naše slepičky taky dají, že jo.